„Moje cesta realizace sebe samotné započala již několik let zpět, a když se ohlédnu po těch letech, ocitám se na počátku, v době svého raného mládí. V období, kdy děti ještě umí snít, mají různé vize, cíle a vidí svět možná přes růžové brýle, zato krásně barevně. Tehdy bylo mým snem nosit bílý plášť a jako paní doktorka léčit lidská těla. Chtěla jsem být pro lidi a jejich duše podporou na jejich lidské pouti. „
Život mě odklonil na jinou kolej a přes výhybky jsem se dostala na hotelnictví. Po vyšší odborné a vysoké škole jsem pochopila, že to kudy kráčím, je cesta mých rodičů, kteří svoji práci milují. A jelikož já miluji své rodiče, vzala jsem to nějak automaticky, že je dobře jim pomoci a jít cestou s nimi. Silný pocit zavděčení se rodičům zde převládal. Když se mi narodila první dcera, nejen že to pro mě byl velký šok (asi tak jak pro každou ženu), ale s ní začaly přicházet otázky typu: „Jsem šťastná? Dělám opravdu to, co mě baví? Žiji svůj život?“ a mnoho dalších. Péčí o mimčo a prací u rodičů v podniku jsem tomu nechtěla věnovat pozornost a tak jsem pracovala, starala se o dítě a večer padla do postele.
Po nějaké době jsem po nocích začala malovat mandaly a přicházely mi k nim pocity, občas i slova. Když dcera začala trpět na rýmy a kašle víc než bylo únosné, přišla ke mně automatická kresba. Tu jsem praktikovala vždy, když malá byla nemocná a já nedávala to, že si neumím poradit. Automatická kresba pomáhala. Tedy jen na čas a zřejmě do doby než jsem měla postoupit na jinou úroveň. Někde v tu dobu mě můj muž pobídl, zda bych dovedla udělat domácí šampon na vlasy bez zbytečné chemie. Zalíbilo se mi to a tak jsem hledala a vytvářela. Z květin jsem dělala pleťové vody a kromě nich a šamponů jsem dělala i další kosmetické přípravky. Během toho tvoření jsem se cítila šťastná. K tomu jsem měla díky rodičům velmi blízko k jídlu, které mě také zajímalo a k čemuž se přidružily i bylinky. Do svého prostoru jsem přivítala i kvásek a snažila se péct chleba a zajímala se o makrobiotiku. A kolečko se začalo pomalu ale jistě roztáčet.
Nějaký čas to pokračovalo do doby, než jsme s manželem postavili náš vlastní dům. Tu dobu už jsem něco málo věděla o vlivu stravy a bylin na náš organizmus, o samo léčebných schopnostech těla, o energiích, slyšela o posmrtném životě, vnímala jsem pomoc jiných světů a mnoho dalšího,co se považovalo za esoteriku a mnoho se o tom nemluvilo. Dost jsem v těchto oblastech četla a přicházely ke mně informace.
Čas plynul, my se přestěhovali, narodila se nám druhá dcera a začali jsme řešit mnoho zdravotních záležitostí a kolečko se točilo stále rychleji. Čím víc jsem řešila, tím víc se točilo. A připadala jsem si jako křeček v rozjetém kole, které nejde zastavit. Nakonec jsem přestala působit každodenně v podniku mých rodičů a víc tvořila doma. Postupným časem jsem se dopracovala k tomu, že vyrábím pleťovou a tělovou kosmetiku, která nám doma vyhovuje, čistící a prací prostředky bez zbytečné chemie, s kváskem jsem se za těch 11 let spřátelila tak, že chleba z pekárny koupíme jednou za rok, rohlíky jsme neměli několik let.
Domácí práce, péče o rodinu, dům a rodinné zázemí, vliv stravy na naše tělo a duši, duševní hygiena, péče o klienty v podobě terapií, které praktikuji – to vše a jistě mnoho dalšího se stalo mým denním harmonogramem. Mnohokrát jsem měla pocit částečného vyhoření za tu dobu v domácnosti (dámy jistě pochopí), ale čím víc naslouchám, vidím, že jsem právě tam, kde mám být. Mnohokrát jsem chtěla všeho nechat. Ale když se podívám na svoje děti, které jsou lepší verzí nás samotných, vidím, že vše má smysl. Učí nás stejně jako my je. Čím víc naslouchám, a mnohdy ani už nekomentuji, tím je cesta jasnější. Dřív jsem velmi často slýchávala větu: „Netlač na pilu.“ Ono se to velmi lehce řekne, ale realizace občasně pokulhávala, někdy i dost. Člověk si potřebuje někdy zažít na vlastní kůži jaké to je, když je nepochopen (obzvláště nás tomu učí rodinní příslušníci), když jej nechtějí druzí slyšet a někdy ani vidět, když je zkrátka divnej.
V restauraci u rodičů mě měli zákazníci za arogantní a nafoukanou ženu. Mnoho z nich si nedovedlo představit, jak by jednali oni v případě, kdyby se role vyměnili. Byla to jen obrana proto, aby si lidé nedovolili vše. A nebo jsem byla tehdy ještě tak neznalá toho, že projevit svůj vlastní názor je v pořádku, i kdyby se to nelíbilo druhým. Také mi tehdy ještě chybělo pochopení pro lidská pochybení. Zkrátka každý se učíme a měníme. Život nás formuje a pomáhá nám být lepšími dnes, než jsme byli včera. Život nám dá ne vždy to, co chceme, ale přesně to, co zvládneme a co potřebujeme.
Dnes mohu s klidným srdcem říct, že jsem hrdá, že jsem dítě svých rodičů a jsem jim vděčná za život, který mi dali. Dělali a dělají věci tak nejlíp jak umí.
Stejně tak děkuji Božské síle, která mi život vdechla. Právě ona nás vede a učí nás přes mnohé životní peripetie stát se pokornými a čestnými lidmi hledající a konající dobro.
Jsem vděčná, že mi život postavil do cesty tak báječného muže, jakým je můj manžel. Není bezchybný, stejně jako já. Ale vzájemným prolnutím a doplněním toho co nemá on a mám já a naopak se stáváme jedním. A to je nádherné.
Svým andělům jsem vděčná, že mi ukázaly cestu mateřství a možnost být mámou dvěma dcerám. Ani jedna to se mnou nemá úplně jednoduché, stejně ani já s nimi. Vidět v potu tváře běžného všedního života své děti spokojené, zdravé, šťastné a jak ví, co je v životě ta největší hodnota, stojí opravdu za to.
Děkuji celému zbytku své rodiny, jak té pozemské, tak i té mimo pozemské. Děkuji všem lidem, se kterými jsem se setkala a setkám na své pouti životem. Všichni mě obohacujete. Všichni se navzájem učíme.
Někdy nás život nevede cestou, kterou bychom si sami a dobrovolně zde na Zemi zvolili (nebo aspoň si to jako velcí už nepamatujeme). Vede nás cestou, kterou potřebujeme projít proto, abychom pochopili SMYSL ŽIVOTA. Není to někdy vůbec lehké. Ale věřte, že jste přesně tam, kde máte v daný okamžik být. Stejně jako já. Velmi se Vám uleví. Stejně jako mě.
Domácí kosmetika, domácí ekologické čistící a prací přípravky, jídlo s masem, bez masa, makrobiotika, jídlo bez lepku, bez mléka, duševní hygiena, automatická kresba, reiki, kvantování, bachovy květové esence, numerologie, harmonizační terapie a různé další terapie, komunikace s anděly a světy mimo naše vidění, nejrůznější vidění situací, jednotlivých obrazů, můj cit v rukou. To vše a jistě mnoho dalšího je to, co mě vystihuje. JSEM.