Když na poli se louka seče a kombajn po poli se v horku vleče, pak tráva ta zelená náhle pod tíhou kombajnu zhyne. Tak, jako kus člověka, kus každého z nás, kdo ochutnal strach z covid-19. Ten strach jen vyvolán byl v nás, že my lidé dojdem sami ke zkáze lidí snáz. Tomu však není nutno, člověče, věřiti. Sic v uších Tvých je Ti to stále slyšeti. Jsou to jen zprvu slabá slova, kdy po čase zachvěje se Tvá lidská podoba. To semínko zloby jen vyhoď ze sebe ven. Copak nevíš, že škodí Ti to jen? Když zlobu vyhodíš ven, zůstaneš stát bez masek všech jen. Však neboj se své zranitelnosti. Jen důvěřuj sobě a životu, že povede Tě cestou Tvého Božího osudu. Ten sám sis kdysi zvolil. Ještě tehdy než na svět jsi se zrodil. Ta Tvá božská nahota, Tvá zranitelnost, Tvá víra v sebe, dovede Tě dál ke Slunci a životnímu Tvému bytí. Jen poslouchej srdce svého hlas, to pomůže Ti dobře. Strach svůj současný do Nebes odevzdej a nebuď ovečkou ve stádu, co necítí se hej. Nadechni se za sebe a za sebe vydechni. Kdo jiný, nežli ty Tvůj dech ovlivní? Buď SVĚTLEM sobě a druhým na cestě.
09.05.2020