Když lidstvo neumí žít Boží řád, setne to jejich zdraví pak. Když neváží si ničeho, pak to nic dostanou.
Nic a strach zahalí jejich těla jako temný mrak. Až dojdou domů, domů k sobě, roztrhne se temný
mrak a bude na dobré časy jim svítat pak. Oni musí si však uvědomit, že jak doposud nemohou už žíti.
A když takové chtějí žití, pak nebudou mít lehké své bytí. Oni zde na Zemi jsou a lidskosti k sobě a
druhým ať budujou. Ta lidskost a cit vytratil se z nich. Vždyť mamony a statky tvoří ve vás, lidech, jen
postupně zmatky. A vy zapomenete, kdo opravdu jste a co vašim úkolem je na matce Zemi být. Vždyť
vy duchovní bytosti jste a neumíte s tím žít? To proto situace s viry přišla k vám na Zemi, ať se naučíte
znovu nalézt kořeny. Vždyť tady žiješ, tady buď a o Matku svou starej se, stejně jako ona starati se o
tebe. Člověče, věř mi, vždyť nemáš tady na Zemi málo. Tak děl se se vším, co v nadbytku máš, vždyť
shraňovat, to ne tvůj řád. Ty zapusť do Země kořeny, lidská srdce rozehřej a milý úsměv druhým dej.
To nic nestojí tě a na tvém konci Bůh ocení tě. Žij v lásce a víře v sebe a lásku kolem rozdávej a uvidíš,
jak bude ti hej. Když najdeš radost v takovém žití, uvidíš, jak lehké tvé na světě je bytí. To bytí prostě
jen chce být a celým tvým JÁ tuto zemi prozářit. Tak nebraň se už tomu a pospíchej k sobě domů.
Tamvšechny odpovědi najdeš, co dělat máš, jak žít a kam dál jdeš. Všechny lidské bytosti nechť záře
světel nad vámi svítí a v hledání pravdy a lásky vás vede. Je vám požehnáno.
21.03.2020